Jestli o někom můžeme říct, že je to opravdu „univerzální závodník“, tak je to naše Klárka. Nenajdeme skoro žádnou kategorii aerobiku, kterou by nezkusila. A ještě k tomu tak úspěšně! Pojďme se podívat na její aerobikovou cestu.
Začalo to Dádou
Moje cesta k aerobiku začala doma před televizí, kde jsem cvičila na Dádu Patrasovou, kterou jsme měli nahranou na kazetách. Musela jsem mít nachystaný všechny pomůcky ke cvičení a také jsem musela mít oblečenou i moji oblíbenou sukýnku, protože cvičení jen v punčocháčích neexistovalo 😄
Aerobik ve školce
Pak jsem ve školce chodila do kroužku a jak jsem byla větší, tak mě mamka přihlásila do aerobiku v AC Brno a dostala jsem se do rukou Vendy Pokorné. Pořád si pamatuji říkanky, které jsme se učily s choreografií, na ty nejde zapomenout 😍
Poprvé na závodech
V 7 letech jsem přešla do závodního aerobiku, kde mě trénovala Lucka Balharová a mojí první sestavou byly fitness týmy. První závody byly v Brně na Tesle, kde jsme hned získaly 1. místo. Další rok jsem závodila poprvé na stepech a zároveň jsme s holkama startovaly na prvním velkém závodě. Bylo to MČR v roce 2009, kde jsme získaly 4. místo.
První zkušenost se sportovním aerobikem
V roce 2010 jsem s nimi závodit nemohla, protože šly do vyšší věkové kategorie a já jsem si poprvé vyzkoušela sportovní aerobik, konkrétně trio. Byla to dobrá zkušenost, naučila jsem se spoustu nových prvků, ale už jsem asi věděla, že na stepech mi je líp a další rok jsem se k holkám vrátila.
Nominace na mezinárodní závody
Byl to rok 2011, kdy jsem poprvé měla 2 sestavy (trio, stepy) a popravdě si ani nevybavuji, jaké to bylo, ale určitě to nebylo jednoduché. Zároveň tento rok byl můj první rok v kadetech a s tím přicházela i možnost nominace na mezinárodní závody, která se nám podařila a jely jsme na ME do Turína, kde jsme získaly 4. místo. Na MS jsme jet také mohly, ale problémem bylo to, že se konalo až v Austrálii. To nám pak ale nevadilo, protože další sezónu jsme vybojovaly také nominaci a na MS jsme tentokrát odjely do holandského Dordrechtu. Zde se nám podařilo získat 3. místo. Měly jsme obrovskou radost, že se nám to místo podařilo udržet po celý závod a mohly jsme si domů odvést bronzovou medaili z MS.
Sportovní aerobik v soutěži Mistry s Mistry
Další rok byl takový zlomový, protože se trenérky rozhodovaly o založení vlastního klubu, takže kvůli vyřizování přestupu jsem si moc nezazávodila. Než se vše vyřešilo, závodila jsem pod Mistry s Mistry, kde jsem znovu zkusila sportovní aerobik. Tady jsem závodila ve triu, ale vyzkoušela jsem i duo a jeden závod jsem jela singl, kde jsem si zapomněla stáhnout ponožky a závodila jsem s vyhrnutými ponožkami 😂🤷♀️ a také jsme zkusily s holkama maxi týmy.
Návrat na stepy ve FISAF
V roce 2014 jsem opět závodila pod Fisafem a zůstala jsem tentokrát jen u stepů. Rok 2015 byl také velmi krušný, protože jsme začínaly jako velký stepový tým a na podzim z nás byla pětička. Tyhle roky jsme zvládly a myslím si, že nás to zase o kus posunulo dál.
Trio v seniorské kategorii
Když se blížila sezóna 2016, pamatuji si, jak za mnou přišla Týna Řeholová, jestli bych s ní a s Klárkou Okřinovou nechtěla zkusit trio v 1.VT v seniorské kategorii. Byla to velká výzva, protože jsem se musela naučit mnoho nových prvků, které jsem nikdy nezkoušela. Holky mě v tom ale nenechaly a se vším se mi snažily pomoct. Na jaře jsme získaly 2. a 3. místo. I když se nám přes zdravotní komplikace nepodařilo odjet podzimní sezónu, i tak to beru jako velký úspěch, protože jsem se od nich hodně naučila a získala jsem nové zkušenosti, za které jim moc děkuji 🙏
Znovu na mezinárodních závodech
V tom stejném roce jsem závodila i za stepy, ale střídaly jsme se s Denčou Keprtovou, protože i ona měla dvě sestavy. Tento rok se nám podařilo probojovat na mezinárodní závody. Pro mě to byl krásný okamžik se znovu postavit po 4 letech na mezinárodní plochu a byla to velká příležitost bojovat o medaile s ruskými týmy. Vše dopadlo dobře, protože na ME se nám podařilo vybojovat 2. místo a na MS 3. místo.
2 tituly Mistryně Evropy doma
Když se podíváme na rok 2017, tak to byla jedna z nejkrásnějších sezón za celou dobu mého závodění. I tento rok jsem měla dvě sestavy (junior a senior step). Nejen, že se nám podařilo se nominovat na ME a MS s oběma týmy, ale byla to sezóna, na kterou všechny rády vzpomínáme, protože v týmu byla úžasná atmosféra, vytvářely jsme si nádherný vzpomínky a za tu dobu jsme si na sebe zvykly a už jsme věděly, jak spolu fungovat jako tým. Dobře, ne vždy tomu tak bylo, ale po každé bouři vyjde slunce 😌 Je to nepopsatelný pocit stát 2x po sobě na nejvyšším stupni vítězů a slyšet hrát českou hymnu a z ME si odvážet dvě zlaté medaile. Na MS už se nám to sice zopakovat nepodařilo, ale maximálně jsme si to užily a odvážela jsem si 2. místo z juniorské a 3. místo ze seniorské kategorie. Za tyto úspěchy patří obrovské děkuji Lucce Balharové, protože vím, že to s námi nebyla procházka růžovým sadem a nejradši by nás roztrhala, ale dala si s námi tu práci a my ji můžeme jen děkovat ❤
Od stepů k fitnessům a trénování
Další sezóny 2018, 2019 jsem závodila za seniorské stepy, také s účastí na mezinárodních závodech a v roce 2020 jsem měla možnost si zazávodit za seniorský fitness tým.
Každý sport má své pro a proti, ale jsem ráda, že jsem poznala tolik skvělých lidí, se kterými jsem zažila nádherné chvíle, na které jen tak nezapomenu a budu na ně po celý život s úsměvem vzpomínat. Tenhle sport mě naučil disciplíně a nevzdávat se, protože když máte kolem sebe tak úžasné lidi jako jsou naši trenéři, kteří vám pomůžou, tak se dá zvládnout i nemožné.
Klárčina galerie aerobikových vzpomínek
